P?vodem vojenské, nyní lovecké náboje ráže 8 x 57 v r?zných modifikacích, vznikly v N?mecku a jejich vznik je ne vždy p?esn? spojován se jménem Mausera. I p?esto mají ?adu sv?tových primát?.

  P?i vzájemném srovnání t?chto osmi?ek je ur?ující geometrie (zejména radiální rozm?ry) st?el a vývrtu, která je u jednotlivých modifikací odlišná a má za následek nezam?nitelnost osmi?kových ráží. Podívejme se tedy na historické souvislosti zm?n rozm?r? vývrtu a st?el, kdy odlišnosti v n?kolika setinách až desetin? milimetru p?i soub?hu mezních tolerancí byly p?í?inou ?ady havárií loveckých zbraní.

Vývoj výše uvedené ?tve?ice ráží probíhal po dvou relativn? samostatných liniích – vojenské a lovecké. Ur?ující je pochopiteln? linie vojenská. Ta za?íná v roce 1888, kdy zavedlo N?mecko do výzbroje novou vojenskou pušku vz. 1888 (Gewehr 88), ?asto nesprávn? ozna?ovanou Mauser 1888, na 8 mm náboj nové ráže, ozna?ený M 88 (model 88), .  Na rozdíl od francouzského náboje 8 mm Lebel (8 x 50 R) byl nový náboj opat?en bezokrajovou 57 mm dlouhou nábojnicí s drážkou a stal se tak historicky prvním nábojem s tímto tvarem nábojnice, který byl hromadn? vyráb?n. Byl opat?en válcovou monoogivální st?elou o hmotnosti 14,46 g s oblou p?ední ?ástí.

Pr?m?r vodicí ?ásti st?ely byl 8,07 mm, vývrt hlavn? m?l pr?m?r v polích 7,92 mm, v drážkách 8,12 mm. I když se tento p?ehled rozm?r? m?že zdát nudným, má sv?j význam pro pochopení dalších souvislostí.

V roce 1898 byla k tomuto náboji zavedena puška Mauser model 98 a náboj M 88 tak vydržel ve výzbroji armády N?mecka do roku 1905, kdy byl nahrazen výkonn?jším nábojem se st?elou s ostrou špi?kou (Spitzgeschoss). Pozd?ji byl náboj M 88 v rámci n?mecké normalizace ozna?en nejprve jako 8 x 57 a ješt? pozd?ji jako 8 x 57 J, resp. 8 x 57 I, aby se odlišil od jiných náboj? odlišné konstrukce. Písmeno I ozna?uje vojenský p?vod náboje (I  - Infanterie).

V roce 1905 byl zaveden již zmín?ný náboj s 10 g st?elou s ostrým hrotem (celková délka 28,3 mm), která byla z hlediska svého moderního tvaru historicky první svého druhu u puškového st?eliva. Nové typy zahrocených st?el p?edstavovaly revolu?ní zm?nu v konstrukci st?eliva p?chotních zbraní, která byla umožn?na rozvojem strojírenských technologií, zejména pokroky v technologii tažení mosazi. St?ely s ostrým hrotem m?ly ve srovnání se st?elami válcovými výhodn?jší aerodynamický tvar, tím i výrazn? lepší balistický koeficient a p?ízniv?jší letové vlastnosti. Tehdejším ru?ním zbraním (puškám a kulomet?m) umož?ovaly dosáhnout vyššího ú?inného dost?elu i vyššího pr?bojného ú?inku p?i zachování stejné po?áte?ní rychlosti st?ely.

V následujícím období byla proto n?mecká st?ela kopírována ostatními armádami, v?etn? americké. Vývoj st?eliva v N?mecku tak zanechal stopy i na americkém kontinentu. Zastaralé pojetí náboj? 30-40 Krag a 30-03 Gov. pro p?chotní pušky se st?elou s oblou p?ední ?ástí již požadavk?m Armády Spojených stát? nevyhovovalo a firma Springfield Armory proto uplatnila v roce 1906 p?i vývoji náboje 30-06 Springfield n?mecké zkušenosti a osadila jej špi?atou st?elou, první na americkém kontinentu.

Inovace tvaru st?ely u n?mecké osmi?ky však nebyla jednoduchá. Zm?nou tvaru p?edního ogiválu došlo u st?ely ke zkrácení její vodicí ?ásti a bylo proto nutné upravit radiální rozm?ry vývrtu a st?ely pro zajišt?ní spolehlivé funkce. Pr?m?r vývrtu v polích byl ponechán, zv?tšila se však hloubka drážek a tím i pr?m?r v drážkách z 8,12 mm na 8,22 mm, pr?m?r vodicí ?ásti st?ely byl zv?tšen z 8,07 mm na 8,22 mm. Po?áte?ní rychlost st?ely se zvýšila o 240 m.s^-1 z 635 m.s^-1 na 875 m.s^-1. Sou?asn? bylo t?eba upravit geometrii p?echodové ?ásti vývrtu, aby byla eliminována velká v?le mezi p?edním ogiválem špi?até st?ely a p?echodového kuželu po nabití náboje.

Nový náboj zavedený v roce 1905 byl ozna?en S – Spitz (n?mecky špi?atý) – jiný výklad S – Stark (n?mecky silný). Až v pr?b?hu 1. sv?tové války byl zaveden nový náboj s biogivální st?elou o hmotnosti 12,8 g s prodlouženou délkou 35,3 mm, ozna?ený s.S Patrone. Tento náboj byl n?meckým vojenským standardem až do konce 2. sv?tové války. P?i normalizaci byl ozna?en jako 8 x 57 JS, resp. 8 x 57 IS, ?ímž byl odlišen od verze se st?elou menšího pr?m?ru. Synonymem pro tento náboj je také 7,92 mm Mauser, resp. 8 mm Mauser.

A nyní k druhé linii lovecké, jejíž popis m?že být podstatn? stru?n?jší, nebo? lovecké ekvivalenty jsou  kopiemi vojenských model? náboj?. K ob?ma výše uvedeným vojenským rážím (užší a širší, resp. slabé a silné) vznikly lovecké ekvivalenty s okrajovou nábojnicí t?sn? po jejich zavedení. Nejprve to byl na p?elomu století náboj s užší st?elou 8 x 57 JR (také 8 x 57 IR) a kolem roku 1910 i náboj se širší st?elou 8 x 57 JRS (také 8 x 57 IRS). Tyto náboje nebyly nikdy používány k vojenským ú?el?m. Naopak vojenské bezokrajové verze osmimilimetrových náboj? 8 x 57 byly široce používány i k loveckým ú?el?m a získaly velkou oblibu, která u 8 x 57 JS trvá dodnes a náboj je jedním z nejrozší?en?jších náboj? sv?ta, zejména v Evrop?.

Z uvedené charakteristiky je z?ejmé, že popsané 4 typy náboj? (ani bezokrajové a okrajové dvojice) téže ráže nejsou vzájemn? zam?nitelné. P?i použití siln?jšího náboje ve zbrani slabší ráže (tj. nap?. náboje ráže 8 x 57 JS ve zbrani ráže 8 x 57 J) hrozí havárie v d?sledku vyšších pasivních odpor? proti pohybu st?ely. Tento problém však v našich kon?inách není p?íliš aktuální, nebo? zbran? ráže 8 x 57 J se v ?R nachází v minimálních po?tech. Obrácený postup, tj. nap?. použití náboje ráže 8 x 57 J ve zbrani ráže 8 x 57 JS není nebezpe?ný, ale p?i výst?elu dojde v d?sledku špatné t?snící schopnosti st?ely k profuku plyn? kolem st?ely a snížení výkonu, pop?. i problém?m p?i uvedení st?ely do rota?ního pohybu požadovanou úhlovou rychlostí. U samonabíjecích zbraní mohou být problémy se zajišt?ním jejich funkce.

O nebezpe?nosti zám?ny náboj? J a JS hovo?í i výsledky experimentu, který popisuje ve St?elecké revui v ?lánku „Existují u nás kulovnice ráže 8 x 57J ?“ pan Josef ?erný. P?i odpálení náboje 8 x 57 JS v balistické tlakom?rné zbrani ráže 8 x 57 J dosáhl maximální tlak prachových plyn? 550 MPa, což je oproti dovolenému maximu podle C.I.P. (330 MPa) nár?st tlaku o 67 %. O více než 100 MPa byl p?ekro?en i zkušební (tormenta?ní) tlak, který je 1,3 násobkem dovoleného maxima u spot?ebních náboj? (429 MPa).

V období mezi dv?ma sv?tovými válkami, tedy v dob?, kdy se úzký a široký vývrt nerozlišovaly, bylo v N?mecku vyrobeno mnoho zbraní ráže 8 x 57, jejichž vývrty nelze jednozna?n? za?adit do žádné z obou skupin. Radiální rozm?ry t?chto vývrt? leží n?kde mezi ob?ma limity a n?které z nich jsou tak schopny plnit funkci vývrtu univerzálního pro st?elbu náboji obou ráží. Specifikace takových zbraní je však podmín?na odborným prom??ením vývrtu.