Dynamit je pr?myslová trhavina využívající explozivního potenciálu nitroglycerinu. Poprvé p?ipravil dynamit Alfred Nobel v roce 1866 nasycením k?emeliny nitroglycerinem. Pozd?ji byly p?ipraveny i další druhy pr?myslových trhavin, pro které byl používán rovn?ž název dynamity. V sou?asné dob? je již dynamit p?ekonán, je nahrazen jinými kvalitn?jšími a bezpe?n?jšími pr?myslovými trhavinami.

Slovo dynamit pochází z p?vodn? Nobelem navrženého názvu Kieselgur-dynamite (Kieselgur je n?mecky k?emelina, dynamite ?ecky plná síly). K?emelina je jemnozrnná zemina v podob? práškovitého až jílovitého sedimentu, který se vyzna?uje zna?nou pórovitostí a tedy i dobrou schopností absorpce jiných látek.

K?emelina p?sobí ve sm?si jako flegmatizátor nitroglycerinu. Oproti klasickému tekutému nitroglycerinu se proto dynamit vyzna?uje mnohonásobn? nižší citlivostí na náraz, tlak nebo teplo. K p?ivedení dynamitu k výbuchu je t?eba po?in od rozbušky.

Dynamit se obvykle skládal ze t?í díl? nitroglycerínu, jednoho dílu k?emeliny a malého množství jedlé sody. Tato sm?s byla tvarována obvykle do podoby vále?k? - náložek. Pozd?ji byla ve sm?si nahrazena k?emelina (infusoriová hlinka) dusi?nany KNO3 a NaNO3 a pro lepší nasákavost se p?idávaly suché d?evité piliny.

Po ur?ité dob? skladování se mohou na povrchu dynamitu objevit kapky nitroglycerinu, což výrazn? snižuje manipula?ní bezpe?nost náložek. Proto je t?eba se starším dynamitem zacházet extrémn? opatrn? - je podobn? citlivý na sebemenší náraz jako samotný nitroglycerin.

V ?eských zemích byla postavena první továrna na dynamit roku 1870 v Zámecké rokli u Prahy na pravém b?ehu Vltavy mezi záv?rem Kostobrdského údolí a Draha?ským údolím. Dnes leží Zámecká rokle na území Prahy 8, severn? od sídlišt? Bohnice (v blízkosti plánované rychlostní komunikace R1) a v roce 1982 byla vyhlášena jako p?írodní památka.